Pokud jste četli knihu Marie Kondo Zázračný úklid je vám tento úklid dobře znám. Jestli vás však tato kniha zatím míjela, zde je stručný popis toho, jak takový jedinečný životní úklid dle Marie Kondo probíhá.
Ještě předtím je však potřeba říci, že se jedná o úklid věcí, jejich třídění a organizaci, nikoliv úklid čistící. Nenajdete zde tedy žádné rady ohledně mytí kachliček v koupelně či jaký den v týdnu máte utřít prach.
Díky konmari úklidu si uspořádáte veškeré věci v domácnosti, které vlastníte a nad kterým máte “rozhodovací” právo.
Tedy na úplném začátku stojí jasné rozhodnutí každého člověka poprat se s nepořádkem kolem sebe. Za touto motivací většinou stojí dlouhodobá nespokojenost s tím, jak daná domácnost vypadá a (ne)funguje, nebo celková potřeba něco v životě změnit. Úklid prostoru má totiž velký vliv na “úklid” lidské psychiky. Člověku se tak zpřehlední prostor, v němž žije, ale také si utříbí svoje myšlenky a potřeby.
Tím se dostávám k dalšímu podstatnému kroku. Ten je naprosto zásadní a je jakousi průvodní nití vinoucí se celým procesem.
Člověk si musí ujasnit a pojmenovat svůj ideální životní styl – svoji vizi, jak by měl život podle jeho představ vypadat, co v něm dělá, kde žije, jak vypadá jeho domov, jaké činnosti ho baví, jaké chce zažívat pocity atd. Je dobré zamyslet se i do takových detailů jako je barva závěsů, vůně jídla připravovaného v kuchyni či emoce spojená s představou volného odpoledne na zahradě.
Zde příklad z knihy Zázračný úklid:
“Jedna moje klientka, které bylo přes dvacet, svůj sen popsala jako “ženštější životní styl”. Žila v přeplněném pokoji o velikosti 4x3m s vestavěnou skříní a třemi různě velkými sadami polic. To by mělo představovat dostatečný úložný prostor, ale ať se obrátila kamkoliv, všude jsem viděla jen samý nepořádek. Skříň tak přetékala, že dveře nešly dovřít, a z vnitřních zásuvek vyčnívalo oblečení jako náplň hamburgeru. Na záclonové tyči visely tolikery šaty, že závěsů nebylo třeba. Na podlaze se válely koše a pytle plné časopisů a novin. Když šla moje klientka spát, přesunula věci z postele na podlahu, a když se probudila, vrátila je na postel, aby vytvořila uličku ke dveřím a mohla odejít do práce.
“Co si pod ženským životním stylem představujete?” zaptala jsem se jí. Dlouho přemýšlela, než mi konečně odpověděla.
“No, až bych se vrátila z práce, na zemi by se neválely žádné věci…můj pokoj by byl uklizený jako hotelové apartmá, takže by nikde nic nepřekáželo. Měla bych růžový přehoz a bílou starožitnou lampu. Než bych šla spát, dala bych si koupel, zapálila aromatické olejíčky a poslouchala klasickou hudbu, klavír či housle, a přitom bych se věnovala józe a popíjela bylinkový čaj. Usínala bych s pocitem neuspěchanosti a volného prostoru.”
No není to krása…
„Před úklidem samotným je třeba ujasnit si a pojmenovat svůj ideální životní styl – svoji vizi“
Po tomto veledůležitém úvodu už nastává tzv. úklidový festival.
Mám toto označení moc ráda, protože je to zábava a pro mě vždy nese punc oslavy. Takže se snažím tyto chvíle s klientkami užít v dobré a poklidné náladě. Je to dlouhodobý úklidový maraton rozdělen na několik týdnů až měsíců.
Rukama nám totiž projdou všechny věci patřící klientovi. Třídí se dle kategorií, nikoliv dle místností.
Kategorie jdou vždy v tomto pořadí:
- oblečení
- knihy
- papíry
- komono (všechny ostatní věci jako drogerie, nařadí, hobby, kuchyňské věci ap.)
- věci se sentimentální hodnotou (zejména fotky a suvenýry, ale může to být cokoliv co v klientovi vyvolává silné vzpomínky)
Třídění je rozřazeno do tzv. sessions, česky používám slovo sedánků.
Sedánek trvá obvykle 3-5 hodin. Za jeden takový sedánek se obvykle stihne jedna kategorie, ale při větším počtu věcí je sedánků samozřejmě více.
Věci z jedné kategorie se shromáždí na jedno místo. Potom člověk začne s tříděním na základě tohoto klíče – vezme si věc do ruky, prohlédne si ji a zeptá se sám sebe, zda-li mu přináší radost. Pokud tělo i mysl odpovídá ano, dá si danou věc na hromádku “nechat”. Všechny ostatní věci jdou přirozeně pryč. Je na každém, jestli chce věci vyhodit, darovat nebo prodat.
Není zde žádný správný nebo špatný počet kusů, který by si daný člověk měl nechat. Je to na každém. Nejedná se o minimalismus. I když k němu leckdo touto metodou dojde. Zkrátka je mu s málo věcmi dobře a ladí s jeho představou o ideálním životním stylu.
Teprve po vytřídění všech věcí se řeší jejich ukládání. Toto je mimořádně důležité. Musí být nejdříve jasné kolik věcí člověku zbude a teprve potom se najde místo, kam je uložit. Ne naopak. Lidé mají často sklon uložení věcí řešit na začátku, ale opravdu to nedoporučuji. Člověk dopředu neodhadne kolik věcí nechá a jak velký objem budou tvořit. Nekupujte tedy dopředu žádné organizéry či pořadače.
Shrnutí na závěr.
Určete si svůj ideální život ->vytřiďte si věci -> ponechte si ty, které vám přináší Radost -> uložte je -> užívejte si nové etapy svého života
Objednat se na NEZÁVAZNOU KONZULTACI ZDARMA
